Historie a pamětihodnosti

Střípky z historie obce Pastviny

Asi málokterá obec prošla v průběhu několika desetiletí první poloviny 20. století tolika změnami, jako Pastviny na Žamberecku.

Obec Pastviny se rozkládá v nejmenší a nejníže položené části Orlických hor - v Mladkovské vrchovině s nejvyššími vrcholy vysokými pouze okolo 700 metrů nad mořem. Obec vznikla pravděpodobně jako pastevecká. Pastevci pásající v těchto místech dobytek vrchonosti ze Žampachu, si v těchto místech postavili svá obydlí. Odtud pravděpodobně pochází název obce. První historická zmínka o Pastvinách (dříve Pastwinie) pochází z roku 1514, jako příslušenství žampašského panství. V roce 1514 měly Pastviny 15 selských statků o 3 koních a po 300 mírách pozemků a 8 statků po 2 koních a 200 mírách pozemků. Tehdy byly Pastviny důležitou osadou s poměrným blahobytem. Roku 1780 měla obec 46 domovních čísel na levém břehu a 24 na pravém břehu Divoké Orlice.

Na počátku 19. století měly Pastviny již kolem 800 obyvatel. Obživou jim byly především zemědělské práce.

Málo je také známá skutečnost, že Pastviny několikrát navštívil budoucí prezident republiky T.G.Masaryk. Po dobu letních prázdnin v roce 1890 bydlel se svou rodinou v hostinci „U mostu“ v Klášterci nad Orlicí a s oblibou chodil chytat ryby ke splavu u Vašíčkova mlýna poblíž dnešní Bublačky.

Když se na počátku 20. století uvažovalo o spojení Pastvin „se světem“ pomocí železnice, o výstavbě údolní přehrady nikdo neměl ani tušení. Otázkou zůstává, zda by se přehrada budovala i za cenu zatopení nebo přeložení železnice. Plánovaná železnice měla spojit Žamberk, Pastviny, Bartošovice, Neratov a Trčkov. Výstavba měla napomoci rozvinout zaostalý a chudý region. Projekt však ztroskotal na nedostatku financí v důsledku vypuknutí 1. světové války.

Dopravy se však obec přeci jen dočkala, když v roce 1927 začal podnikatel Šlechta provozovat autobusovou dopravu z Pastvin přes Klášterec nad Orlicí do Žamberka. V následném roce začíná autobusová doprava pana Bárneta z Bartošovic, na lince Kyšperk - Bartošovice.

V roce 1936 se začala stavět silnice na Adamův vrch a současně i mohutné pohraniční opevnění, kde našlo potřebnou práci mnoho obyvatel Pastvin a okolí. Se stavbou opevnění byla spojena i kontrola cizinců nebo zákaz fotografování.

Dne 16. srpna 1937 projížděl Pastvinami prezident ČSR dr. Edvard Beneš, když prováděl inspekční cestu po stavbách opevnění.

O výstavbě údolní přehrady v Pastvinách se začalo hovořit v roce 1924, kdy bylo zakázáno budovat jakékoliv novostavby v budoucí zátopové oblasti. Celkem mělo být v údolí Divoké Orlice zatopeno 63 obytných budov. Kromě budovy školy, která byla přestavěna v roce 1880, mlýna, továrny na nábytek, tří domů obchodů a řeznictví, dvou hostinců, pily a ještě dalších dvou nových chalup, se jednalo o staré stavby, většinou dřevěné, některé již dosti sešlé. Někteří majitelé si postavili po výkupu domky nebo hospodářství na pozemcích, které nebyly zatopeny, někteří se odstěhovali mimo katastr obce. Výstavba nových domků a budov byla prováděna v letech 1935 až 1938 na levém břehu přehradní hráze a za poměrně výhodných podmínek, protože stavebního materiálu bylo díky likvidaci starých stavení dostatek. Následným zatopením údolí Divoké Orlice došlo k velkému úbytku obyvatelstva Pastvin.

V roce 1931 byla vyhlášena veřejná soutěž na stavbu mostu, kterou vyhrál stavitel ing. J.V.Velflík. Projekt viaduktu přes nádrž v Pastvinách vypracoval technický rada ing. Dr. Zdeněk Prošek. Slavnostní položení základního kamene proběhlo 13. června 1932. Most byl v létě 1934 stavebně dokončen a po následných zatěžkávacích zkouškách byl 23. července 1936 dán do provozu. Železobetonový viadukt je most I. třídy se dvěma klenbovými oblouky o světlosti 50 metrů a šířce 6 metrů zabudovanými do středního a dvou pobřežních pilířů. Šíře vozovky je 5 metrů, chodníků 1,2 metrů. Výška mostu nad bývalým řečištěm je 25 metrů, současně s mostem byly vybudovány přípojné úseky na starou silnici v celkové délce 354 metrů.

O výstavbě přehrady se dlouho hovořilo. Byl veden dlouholetý spor, kde by se měla přehrada nacházet. Zástupci dolního povodí Orlice prosazovali výstavbu u Potštejna, zástupci horního povodí hájili výstavbu v Pastvinách. Účelem bylo zabránit velkým povodním. Projekt vodního díla Pastviny byl vypracován vodohospodářským oddělení Zemského výboru v Praze v letech 1926 - 1928 a v březnu 1931 byl Zemským úřadem schválen. Projekt elektrárny byl vypracován v letech 1931 - 1932. Stavba byla zahájena slavnostním výkopem 10. července 1933. S vlastní výstavbou se započalo o rok později. V soutěži o stavbu přehrady zvítězila stavební firma ing. Miloslav Pažout z Prahy. Na konci roku 1938 bylo dílo dokončeno a hned poté se následkem prudkých dešťů přehrada rychle zaplnila.

Následkem Mnichovské dohody začala německá vojska na počátku října 1938 zabírat území tzv. Sudet. Mezi Sudety a Protektorátem byla zřízena policejní hranice. Původně byla u kapličky. Později se tzv. demarkační čára přesunula na hranice Pastvin na místo zvané "Krenka" u Vlčkovic.

Při projektování vodního díla se prakticky vůbec nepočítalo s pozdějším využitím přehrady k rekreačním účelům. Ačkoliv je přehrada vybudována na horním toku řeky a voda je tedy i v průběhu horkého léta poměrně studená, neodrazuje to množství rekreantů, kteří do Pastvin každoročně přijíždějí. Již v roce 1938  krátce po napuštění přehrady byl do nádrže vysazen kapr, pstruh obecný, pstruh jezerní a candát. Vysazeným rybám se natolik dařilo, že se k přehradě začali již v roce 1940 sjíždět rybáři z dalekého okolí. Ještě po 2. světové válce by se daly chaty v okolí Pastvinské přehrady daly spočítat na prstech jedné ruky. Pravá "chatománie" vypukla až v šedesátých letech 20. století. V roce 1980 bylo na březích přehrady na katastru Pastvin evidováno 364 chat, v roce 1994 jich zde bylo již 480 a dnes jejich počet převyšuje číslo 500.

V letech 1957 a 1978 byla přehrada z důvodu revize a důkladné prohlídky zdiva přehrady vypuštěna. Údolí zbavené vody bylo hojně navštěvováno turisty, rodáky a místními pamětníky, kteří zde hledali zbytky své rodné chaloupky a místy nacházeli i po čtyřiceti letech zachovalé základy, sklepy a doposud znatelné cesty a stezky.

Literatura: Emil Trojan - Pastviny, OFTIS s.r.o. Ústí nad Orlicí, dotisk 2002

Převzato z Vlastivědných listů Pardubického kraje číslo 3/2005

Vejdovy lípy

Mezi nejstarší stromy na Žambersku a okolí patří "Vejdovy lípy" v Pastvinách. Tito němí svědkové minulosti stály tu jíž při zrodu vesnice, neboť první historická zmínka o Pastvinách se datuje teprve od roku 1513 a stáří lip se odhaduje odborníky i podle starých záznamů na 700-800 let. Již po roce 1200 měli pasáci vrchností ze Žampachu na místě nynější usedlosti čp. 21 srub z neotesaných klád a zmíněné lípy označují prý dva rohy ohrady, do které na noc dobytek zaháněli. Třetí roh ohrady značí prý skupina tří lip Bouchalových při cestě k lesu "Sekýři", které prý vyrostli z kořene lípy původní. Někteří odborní znalci však tuto domněnku odmítají proto, že půdorys všech lip tvoří pravidelný trojúhelník. o čtvrté lípě a o čtvrtém rohu ohrady se neví.

Lípa malolistá na severní straně statku je 22 m vysoká, stále pěkná a živá. Mohutné uzlovité kořeny, připomínající vyvstalé žíly na rukou dřevorubce, dokazují, jak úporně se drží země, do které byla zasazena. Jen dutý kmen 4 m vysoký v objemu téměř 12 m měřící prozrazuje stáří lípy, které by podle krásně zelené doširoka rozložené koruny nikdo nečekal. Podle pověsti se vypráví, že v dávných dobách měl do dutiny zapadnouti malý pasáček tak nešťastně, že uvnitř zahynul a až po čase našli jeho zetlelou kostru. Dnes se do její dutiny s téměř dvoumetrovým průchodem vejde pohodlně stůl a čtyři židle. Dříve také sloužila za skladiště hospodářského nářadí. Ještě v padesátých letech tohoto století byla na jedné dolní jakoby rozpažené větvi umístěna deska s nápisem:

Lípa z doby založení českého státu. František Palacký:

"Kdykoli jsme vítězili, dálo se to pokaždé více převahou ducha nežli moci fysickou. a kdykoli jsme podlehli, býval tím vinen vždy nedostatek duchovní činnosti, mravní statečnosti a odvahy."

O této lípě bylo psáno v mnoha časopisech a vědeckých publikacích. byla často malována a bývalý spolek divadelních ochotníků "Chaloupka" v Pastvinách prodával pohlednice, kresby akad. malíře K. Rubeše. Od J. Krčmářové je výstižný dřevoryt ve vlastivědném popisu "Žambersko" od J. Štěcha z r. 1933.

Projekt ošetření Vejdovy lípy

Druhá lípa velkolistá na jižní straně statku činila dojem dvou lip blízko sebe zasazených. Byly to však jen dva vrchy jedné lípy, druhý kmen jenž je spojoval v jeden celek vyhnil a úplně se vytratil. Na jednom z nich visel obrázek sv. Václava a vypráví se, že pod ním sedávala hospodyně statku a oplakávala nešťastné manželství. o rodinné tragédii na tomto "gruntě" napsal Jožka Žamberský román "Drama na Vejdově statku v Pastvinách". Tato lípa byla zničena vichřicí 11.9.1978. Zbylá lípa je nejmohutnějším stromem ve východních Čechách.

Dnešním majitelem lip a čp. 21 je Věnceslava Jurenková, jehož tchán Josef Ježek koupil toto hospodářství na místo své stavbou pastvinské přehrady zaniklé usedlosti. Jeden z dřívějších majitelů z rodu Dolečků, kteří drželi dlouhá desetiletí "grunt" ve svém vlastnictví, rád chodíval do dolní hospody u řeky a když šel domů do kopce říkával: "Kdypak já na ten kopec vejda?". Tím získal přezdívku "Vejda" a takové pojmenování získaly lípy i dnešní nová část Pastvin zvaná "Na Vejdově", postavená v letech 1934 - 1937 vysídlenci ze zaniklých usedlostí při staré stavbě údolní přehrady.

Lípy byly v roce 1977 referátem kultury ONV v Ústí nad Orlicí a za spolupráce s orgány státní ochrany přírody a pracovníků komise Státní ochrany přírody odborně ošetřeny. Byl proveden průřez koruny, dutiny vyčištěny a konzervovány skalicí modrou a zakryty šindelovým krytem. Poté, co byly koruny staženy ocelovými lany, lípy byly připraveny čeliti zkáze dalších desetiletí a jako vzácná památka starých časů zachovány dalším pokolením.

Mariánská kaple na Vitanově

Byla postavena nákladem občanů Vítanovských roku 1874 - 1875. Nejvíce na stavbu přispěl a stavbu vedl Štěpán Štambaský z čp. 88, jehož portrét je umístěn na čestném místě kaple. Stavbu prováděl mistr zednický Antonín Jedlička ze Lhotky čp. 31. Dne 8. srpna 1875 byla kaple slavnostně vysvěcena Františkem Chaloupkou, oblíbeným vlasteneckým knězem a vynikajícím hudebníkem z Klášterce nad Orlicí. Od této doby, vždy na druhou srpnovou neděli, oslavují občané z Vítanova svojí pouť a ještě v době před druhou světovou válkou tam býval alespoň jeden krámek s cukrárnou a hračkami. Od roku 1939, kdy se začalo pochovávat na místní hřbitov se zde konají i smuteční obřady.