Pamětihodnosti

Vejdovy lípy

Mezi nejstarší stromy na Žambersku a okolí patří "Vejdovy lípy" v Pastvinách. Tito němí svědkové minulosti stály tu jíž při zrodu vesnice, neboť první historická zmínka o Pastvinách se datuje teprve od roku 1513 a stáří lip se odhaduje odborníky i podle starých záznamů na 700-800 let. Již po roce 1200 měli pasáci vrchností ze Žampachu na místě nynější usedlosti čp. 21 srub z neotesaných klád a zmíněné lípy označují prý dva rohy ohrady, do které na noc dobytek zaháněli. Třetí roh ohrady značí prý skupina tří lip Bouchalových při cestě k lesu "Sekýři", které prý vyrostli z kořene lípy původní. Někteří odborní znalci však tuto domněnku odmítají proto, že půdorys všech lip tvoří pravidelný trojúhelník. o čtvrté lípě a o čtvrtém rohu ohrady se neví.

Lípa malolistá na severní straně statku je 22 m vysoká, stále pěkná a živá. Mohutné uzlovité kořeny, připomínající vyvstalé žíly na rukou dřevorubce, dokazují, jak úporně se drží země, do které byla zasazena. Jen dutý kmen 4 m vysoký v objemu téměř 12 m měřící prozrazuje stáří lípy, které by podle krásně zelené doširoka rozložené koruny nikdo nečekal. Podle pověsti se vypráví, že v dávných dobách měl do dutiny zapadnouti malý pasáček tak nešťastně, že uvnitř zahynul a až po čase našli jeho zetlelou kostru. Dnes se do její dutiny s téměř dvoumetrovým průchodem vejde pohodlně stůl a čtyři židle. Dříve také sloužila za skladiště hospodářského nářadí. Ještě v padesátých letech tohoto století byla na jedné dolní jakoby rozpažené větvi umístěna deska s nápisem:

Lípa z doby založení českého státu. František Palacký:

"Kdykoli jsme vítězili, dálo se to pokaždé více převahou ducha nežli moci fysickou. a kdykoli jsme podlehli, býval tím vinen vždy nedostatek duchovní činnosti, mravní statečnosti a odvahy."

O této lípě bylo psáno v mnoha časopisech a vědeckých publikacích. byla často malována a bývalý spolek divadelních ochotníků "Chaloupka" v Pastvinách prodával pohlednice, kresby akad. malíře K. Rubeše. Od J. Krčmářové je výstižný dřevoryt ve vlastivědném popisu "Žambersko" od J. Štěcha z r. 1933.

Druhá lípa velkolistá na jižní straně statku činila dojem dvou lip blízko sebe zasazených. Byly to však jen dva vrchy jedné lípy, druhý kmen jenž je spojoval v jeden celek vyhnil a úplně se vytratil. Na jednom z nich visel obrázek sv. Václava a vypráví se, že pod ním sedávala hospodyně statku a oplakávala nešťastné manželství. o rodinné tragédii na tomto "gruntě" napsal Jožka Žamberský román "Drama na Vejdově statku v Pastvinách". Tato lípa byla zničena vichřicí 11.9.1978. Zbylá lípa je nejmohutnějším stromem ve východních Čechách.

Dnešním majitelem lip a čp. 21 je Věnceslava Jurenková, jehož tchán Josef Ježek koupil toto hospodářství na místo své stavbou pastvinské přehrady zaniklé usedlosti. Jeden z dřívějších majitelů z rodu Dolečků, kteří drželi dlouhá desetiletí "grunt" ve svém vlastnictví, rád chodíval do dolní hospody u řeky a když šel domů do kopce říkával: "Kdypak já na ten kopec vejda?". Tím získal přezdívku "Vejda" a takové pojmenování získaly lípy i dnešní nová část Pastvin zvaná "Na Vejdově", postavená v letech 1934 - 1937 vysídlenci ze zaniklých usedlostí při staré stavbě údolní přehrady.

Lípy byly v roce 1977 referátem kultury ONV v Ústí nad Orlicí a za spolupráce s orgány státní ochrany přírody a pracovníků komise Státní ochrany přírody odborně ošetřeny. Byl proveden průřez koruny, dutiny vyčištěny a konzervovány skalicí modrou a zakryty šindelovým krytem. Poté, co byly koruny staženy ocelovými lany, lípy byly připraveny čeliti zkáze dalších desetiletí a jako vzácná památka starých časů zachovány dalším pokolením.

Mariánská kaple na Vitanově

Byla postavena nákladem občanů Vítanovských roku 1874 - 1875. Nejvíce na stavbu přispěl a stavbu vedl Štěpán Štambaský z čp. 88, jehož portrét je umístěn na čestném místě kaple. Stavbu prováděl mistr zednický Antonín Jedlička ze Lhotky čp. 31. Dne 8. srpna 1875 byla kaple slavnostně vysvěcena Františkem Chaloupkou, oblíbeným vlasteneckým knězem a vynikajícím hudebníkem z Klášterce nad Orlicí. Od této doby, vždy na druhou srpnovou neděli, oslavují občané z Vítanova svojí pouť a ještě v době před druhou světovou válkou tam býval alespoň jeden krámek s cukrárnou a hračkami. Od roku 1939, kdy se začalo pochovávat na místní hřbitov se zde konají i smuteční obřady.